Rok po konferenci s Denisou Proškovou

Na konferenci Učení pro život 2021 měla svůj příspěvek Denisa Prošková, která není jen lektorkou, ale také ilustrátorkou a novinářkou. A společně s Janou Vanišovou si povídaly o tom, co je nového na poli vzdělávání. 

Co je ve Vašem životě nového?

Stále se věnuji psaní knih, článků, kreslení a když mohu, ráda cestuji. Naposledy jsem ilustrovala trička s úsměvem Pochop své sny, Uč se z chyb, Drž se svých hodnot a velký úspěch zaznamenala trička pro psí komunitu s bernským honičem Artem www.trikosusmevem.cz

Na přednášce a workshopech jste mluvila o estonském školství. Připomenete nám jeho základní principy?

Estonští pedagogové nejsou schopnější a vzdělanější než ti čeští, jen mají lepší podmínky.

Možná by se chtělo říct, že ti čeští jsou naopak v podmínkách a chaosu, ve kterém působí a musí mnohdy improvizovat, lepší. Estonci mají oproti tuzemským pedagogům výhodu v tom, že je školství skutečnou, nejen politiky proklamovanou prioritou. Na peníze do školství se "nesahá" bez ohledu na to, která strana nebo premiér jsou u moci. Tento úzus platí i teď v době rusko-ukrajinské vláky, kterou Estonci vnímají, po svých zkušenostech býti součástí sovětské říše, mnohem vážněji a dramatičtěji nežli my. 

·       Ministr školství neboří a nepřerušuje práci svého předchůdce, ale snaží se v jeho koncepci pokračovat a rozvíjet ji.

·       S digitalizací země, včetně jejího začlenění do školství se začalo o dvacet let dříve než v Česku. A to nikoliv metodou "covid" za dne na den, ale postupně. 

·       Inspirace finským a severským školstvím navázala na to, co vyhodnotili jako dobré z předchozích zkušeností. 

Nutno ale dodat, že přístup ke vzdělávání nevzešel z nějaké extra vyšší osvícenosti politických představitelů, ale obrovského průšvihu. Je to tak?

Ano, po osamostatnění od Sovětského svazu se dala estonská nejmladší generace masově na úprk ze země do Finska, dalších skandinávských zemích, ale i do USA a Británie. A protože v Estonsku žije přes třicet procent Rusů nehovořících estonsky (mají své extra školky a školy v ruském jazyce) hrozilo, že Estonci vyklidí svoji zem vlastním přičiněním. 

·       Ideou ministerstva jsou trilingvní žáci a studenti, kteří budou už po maturitě ovládat estonštinu, ruštinu a angličtinu na stejné úrovni.

·       Programování mají žáci od druhé třídy s tím, že se ve školkovém věku naopak klade velký důraz, aby do styku s IT technologiemi přicházely co nejméně. Aby jim rodiče co nejvíce četli, ukazovali obrázky, rozvíjeli jejich motorickou dovednost, tím, že budou stavět stavebnice, kreslit si, hrát na hudební nástroj a hodně s nimi chodit do přírody. 

·       Velký důraz se klade i na kreativitu a výchovu k estetičnu, což je opravdu na lidech znát. Všeobecný vkus je na první pohled vidět ve všem. Od naaranžovaných výloh, exteriérů hospod až po oblečení lidí na ulicích. (Finančně jsou na tom Estonci plus mínus stejně jako Češi, záleží pochopitelně na oboru, kterému se věnují. Lidé z IT oborů už nemají důvod kvůli financím odcházet). 

Estonské školství je díky zkušenosti s totalitním režimem pro to české inspirativnější než to ze severských zemí, kde demokracie přerušena nebyla. Země má pochopitelně svých problémů také dost, ale školství je jejich "výkladní skříní" - a v tom panuje naprostá shoda jak mezi lidmi, tak politiky. Díky tomu ale mají učitelé a ředitelé škol mnohem větší prestiž ve společnosti, a také sílu svých hlasů.

Děkuji za rozhovor a na závěr nám řekněte nějaké poselství pro nás a pedagogy na Náchodsku

Slov není moc třeba, každý ví, co má v dnešní době nejlépe dělat. Proto cituji dvě estonská přísloví, která shrnují podle mě trefně podstatu většiny situací, kterými denně procházíme.

A všem přeji hlavně zdraví a humor, neboť ten omlazuje a dodává energii k další práci.

„Dobrý lék je obyčejně hořký.“

„Dát psovi kost není laskavost. Laskavost je podělit se se psem o kost, když máš sám hlad jako pes.“