Jídlo je totiž co? Naučená dovednost!

Příklad: Maminka má tři děti, pro které každý den vaří. Adámek v jídle ocení jen pevné struktury, Lenička chce jídlo naopak s omáčkou a Kubík jí jen vajíčko, brambůrek a sladkosti. Kolik musí maminka navařit každý den různých jídel? Pokud litujete maminku a napadá vás, že si měla od malička svoje děti lépe vychovat, pak i vám měl co nabídnout seminář Jedlík-nejedlík aneb Nic není černobílé, který se díky projektu Učíme se na Náchodsku – MAP 4 uskutečnil 19. března 2025 ve Velkém Poříčí. Rodiče, učitelé a zástupci mnohých dalších profesí spojených s prací s dětmi se tam kromě jiného dozvěděli, že jsou i děti, které si výběrovost v jídle samy nevybraly.

Společným jmenovatelem březnového vystoupení nutriční specialistky Zdeňky Trummové, klinické logopedky Martiny Roskové a ergoterapeutky Báry Palečkové bylo jídlo a jeho příjem ze strany dětí.

V úvodu semináře trojlístek odbornic seznámil účastníky s tím, že přirozená výběrovost v jídle je v pořádku za předpokladu, že se v čase postupně vyvíjí. Problém nastává, když dítě v tomto postoji stagnuje. Poté se z něj stává tzv. nejedlík. Ukotveny byly další termíny jako výběrový jedlík – dítě s již osvojeným výběrovým jídelníčkem, ale přitom potenciálem na jeho rozšiřování, nebo např. neofobie – chorobný strach z nového jídla. Normojedlíka čili běžného jedlíka ve srovnání s nejedlíkem si ale není radno představovat jako procházku růžovou zahradou. Náladovost, naštvanost a odmítání pravidelné a nutričně vyvážené stravy může být i zde na denním pořádku. „Jídlo má trvat dvacet až třicet minut. Když je doba konzumace jednoho chodu delší, tak je něco špatně a takto dlouho už se dítě trápí,“ uvádí nutriční specialistka Zdeňka Trummová. Znalost odborných termínů je užitečná, účastníci se ale zároveň dozvěděli, že je v přítomnosti dětí není vhodné používat. Škatulkování a nálepkování způsobují prohlubování pocitu nedostatečnosti.   

Odbornice se zabývaly různými příčinami nejedlictví (možných poruch příjmu potravy, které však nespadají do kontextu psychiatrických diagnóz). Kontext tak byl doplněn postupně k psychomotorickému a senzomotorickému vývoji, jemné i hrubé motorice, přetrvávání primárních reflexů, prostředí, nástrojům, úrovni posturální stability, nastavování bezpečného prostředí, vlivu rodiny, vrstevníků, svalovému tonu, senzitivitě spojené s dráždivostí nervového systému a mnohému dalšímu. „Hypersenzitivní děti může dávit pouhý dotyk na tvářích nebo dokonce už na horní polovině těla. Naopak hyposenzitivní děti prahnou po podnětech – mají rády plnou pusu jídla, vítají více kořeněná jídla, vyhýbají se kašovité stravě,“ popisuje logopedka Martina Rosková.

Základem je klid a nebát se

Výchovné faktory se pojí se vzájemnou vyvážeností snahy na straně dítěte a na straně rodiče. Rodič má odpovědnost za to, co a kdy nabízí a dítě za to, zda jídlo přijme a jakým způsobem. Přítomné by neměly být negativní emoce projevující se navenek jako nucení, pobízení nebo zvyšování hlasu. Opakované vyvolávání pocitu nátlaku v jakékoliv formě může podporovat fixaci averze vůči jídlu, a tak prohlubovat problém tam, kde problém už je, nebo napomoci jeho vzniku tam, kde stravování doposud probíhalo v pořádku. „Základem úspěchu je klid a nebát se,“ podotýká Zdeňka.   

Mezi nejsilnější motivace patří nápodoba. Ta je do určitého věku mocnější než jakékoli vysvětlování. Důležité je tak dbát na to, jaké návyky dítě u stolu vnímá u dospělých. Nesporně také laskavé držení hranic a ukotvení v řádu a zásadách je základem úspěchu. Vztah k jídlu může být ovlivněn i rolí, kterou mu rodiče přikládají. Vznik tzv. emočního jedení je spojen s tím, když je jídlo místo čistého nasycení používáno např. jako nástroj k uklidnění, ke zkrácení dlouhé chvíle při cestování autem nebo jako odměna nebo trest.

Oslovit odborníky zavčas

V rámci výchovných faktorů může také v některých případech denní režim působit jako významný faktor, který má vliv na metabolické procesy v těle. Nutriční specialistka Zdeňka Trummová jmenuje např. spánek, pohybové aktivity nebo zvyklosti rodiny. „Při analýze nového klienta často vyžadujeme videa domácího stolování,“ komentuje ergoterapeutka Bára Palečková a dodává: „Nastavování práce a priorit se vždy řídí podle konkrétní rodiny, nikoliv odborníka. Spolupráce s odborníkem by neměla být poslední možností. Dobré je jej vyhledat i v případě, že dítě prospívá za cenu každodenního zápolení.“ Zvědomování drobných krůčků kupředu a úspěchů je mocným nástrojem pro děti a rodiče a nedílnou součástí práce terapeuta. Vzhledem k tomu, že jídlo je v této fázi pro řadu rodin silně emotivní záležitostí, terapeut se od počátku práce s rodinou snaží vyvarovat se pěstování závislosti na své osobě jakožto uklidňujícím faktoru s odpovědí na všechny problémy. 

Jaký by to byl seminář o jídle, kdyby nezaznělo také něco z oblasti nutričního poradenství: „Dítě není malý dospělý. Bílkoviny nebo například vláknina mají vysokou sytící schopnost. Při nadměrném příjmu u dítěte způsobují, že vzhledem k pocitu nasycení dítě odmítá jíst,“ uvádí Zdeňka a doplňuje: „Pozor na vysoce průmyslově zpracované potraviny plné aditiv. Dětem mění přirozené procesy ve střevech a narušují mikrobiom.“

Cesta k vyváženému stravování může být u každého dítěte jinak dlouhá. Pro všechny děti ale platí, že je prospěšné zařadit nebo posílit:

• všímavé jedení
• techniky z pole psychosomatiky – povídání s bříškem apod.
• vedení k režimu
• laskavé rozšiřování repertoáru – nenutit, netlačit – nabízet pestře, ale ve vhodné formě pro dané dítě
• zrušení odměn, soutěžení
• popisný jazyk – povídáme si o jídle, nekomentujeme výkon dítěte či samotné dítě
• zařazení her
• neupozorňovat na jinakost
• sociální nápodoba

Fotogalerie ZDE