Fyzioterapeutka: Smysly a pohyb pomáhají učení

S koncem letních měsíců se děti i učitelé vrací do běžného režimu, do tříd, do práce. Každý den má opět jasnou strukturu. I když to není pravidlem, může to být i častým důvodem omezení pohybu. Začínají kroužky a pro sportovce tréninky. Často se takový přechod neděje postupně nýbrž naráz. Není náhodou, že právě podzimní měsíce jsou pro fyzioterapeuty, jako je Lucie Truhlářová z Centra zdravého pohybu Camino působící na Kramolně u Náchoda, se kterou jsme si v rámci projektu Učíme se na Náchodsku – MAP 4 povídaly o nárocích začátku školního roku na tělesnou schránku dětí, žáků i učitelů, časem vysokého pracovního nasazení.

„Palubky tělocvičen představují tvrdší povrch nežli venku, kde je terén rozmanitý a měkčí. Tréninky mají jinou strukturu než v létě a tělo na to není připravené. Časté jsou bolesti třísel nebo kolen,“ upozorňuje fyzioterapeutka na problémy u dětí, které se vyskytují v souvislosti se začátkem školního roku. „Řešení může spočívat v postupném zvykání organismu, anebo v zaujetí individuálního přístupu a tvorbě speciálního programu nezávislém na zbytku týmu podle konkrétních potíží dítěte. V některých případech se v tomto období domlouváme na preventivní schůzce ještě předtím, než tréninky začnou. Zkontrolujeme slabá místa, dodáme tělu impulz, že je potřeba zase začít,“ radí zakladatelka pohybového centra Camino.

Dnes už nad každý učitel na prvním stupni ví, že čím jsou děti mladší, tím méně jsou zvyklé sedět. A tak výuku prokládá dynamickými prvky podle potřeby. O tom, na kolik je k tomu přihlíženo u starších ročníků, nemluvě o celém druhém stupni, má ale Lucie pochybnosti. Dynamiku učitelé nemusí využívat pouze k aktivizaci nebo naopak tlumení dětských projevů. „Skrz tělo se můžeme učit. Především smysly nám pomáhají vstřebávat informace. Tehdy oslovujeme jiná mozková centra a okruhy, než která využíváme například při memorování. Pokud se k učení využívají smysly, hlava informace ukládá dlouhodoběji,“ vysvětluje a dodává: „Jedinec k tomu musí mít správně nastavený tok informací z těla do mozku. Pokud tomu tak není, může to být pro dítě zahlcující.“ Zároveň však uvádí, že na tom lze s využitím individuálního přístupu a bezpečných hranic pracovat. Do procesu učení vstupují i roční období. V zimě, kdy je ráno málo světla, jsou nároky na aktivizaci na začátku dne zcela rozdílné než například nyní.    

Jiným současným trendem je digitalizace, která probíhá i ve školství. Díky stále většímu využívání notebooků a dalších technologií si děti mnohdy nesáhnou ani na obyčejnou tužku. „Technologie tu jsou a budou. Děti se s nimi mají naučit zacházet. Platí ale, že čím více smyslů a pohybu učitel do výuky zapojí, tím lépe se věci u žáků ukotví. V tom počítač tužku a papír nenahradí,“ zakončuje myšlenku Lucie.

Zralost nervové soustavy dětí v mateřských školách je ještě menší, a tak pro ně podle fyzioterapeutky může být zpočátku celých pět dnů v týdnu příliš. Vyčerpání může předcházet dostatek klidu a také zaměření pozornosti na integraci zážitků, tedy dostatečný prostor pro ohlédnutí zpět za prožitými událostmi. 

Jak může vypadat vyučovací hodina podle fyzioterapeuta 

Základní tipem fyzioterapeutky pro sestavení vyučovací hodiny je ponechat pár minut na začátku pro vybití přebytečné energie. V praxi to znamená například vytřepat nebo vyskákat se a uvolnit tak potřebné kapacity. To trvá klidně pouhou minutu nebo dvě, po kterých přichází zklidnění za pomoci dechového cvičení. Dýchání probouzí pozornost. Ukotvení je proces, na který se podle Lucie ještě stále neklade dostatečný důraz. Jeho základem je zaujetí vhodné pozice pro příjem sdělení. „Potřebuji si správně sednout, rozložit vědomě váhu postupně na oba sedací svaly hrboly, mít obě nohy na zemi, dobře se opírat,“ popisuje Lucie, podle které se takovýchto prvních pět minut zúročí v podobě lépe odvedené práce v lavicích.

Trvalé spojení se sebou

Podle Lucie Truhlářové by se děti ve škole měly seznamovat se svým body schema a umět skenovat aktuální stav svého těla. Jedná se navazování trvalého spojení navzdory stále větší neodbytnosti vnějších podnětů a rozvíjení této schopnosti v souvislosti s faktem, že obecné poučky nemusí platit pro každého. Každý je jiný a každému vyhovuje něco jiného. 

Odpojení od těla může být někdy i ochranou, především v souvislosti s traumaty. U dětí je skvělé právě to, že nános traumat zatím neexistuje nebo není příliš velký. O to líp vědí, co je potřeba od těla odstřihávat, dokážou se včas zastavit a říci ne. Rodiče mají obrovskou moc, která tkví v možnosti podpořit dítě v důvěře ve vnímání vlastního těla. Dítě tak má rozhodující slovo nad tím, co se bude dít. Bude si vědomé toho, že je v pořádku, když se mu do něčeho nechce. Podle Lucie si málo rodičů dostatečně uvědomuje fakt, že oni v těle svých dětí nejsou. Bazírováním na dojedení oběda a podobně poté stěžují život dětem i sobě.  

Pro učitele a asistenty pedagoga v heterogenních třídách již nyní existují některé nástroje, které mohou napomáhat udržení pozornosti. Je to například grounding neboli uzemňování či kotvení. Jedná se o nenápadný návrat k sobě za pomoci pohledu, doteku. Jednoduchými triky lze nastartovat parasympatický nervový systém posilující vnímání kontroly a tlumící centra strachu. „Děti s poruchami chování lze poměrně úspěšně kotvit přes tělo, přestože pravá podstata problému se nachází někde jinde,“ vyjadřuje se.

Wellbeing pro učitele

Učitel si má být vědom toho, s čím do hodiny přichází. Jeho povinností není být stále stoprocentní, ale být si vědom, co jej limituje a být schopen tomu přizpůsobit situaci. Například pokud jej trápí hlasivky, nechat mluvit jiné. „Je to o vědomé práci a plánování dopředu. Není užitečné doufat, že tě řešení napadne v daný moment, kdy se věnuješ své práci, a nikoliv sám sobě. Je to jako smlouva sama se sebou. I já jako fyzioterapeutka, než se někoho dotknu, si potřebuji zmapovat, jak se cítím. Najdu si místo, ve kterém je mi dobře a odtud pracuji pro druhé. Skrze interakce s ostatními pak předávám dál jen to dobré a funkční. Pokud je člověk v kontaktu se sebou, dokáže si lépe pohlídat i časové hranice,“ uzavírá fyzioterapeutka.